„Prostor v srdci města je příliš vzácný na to, aby sloužil pouze třem tisícovkám diváků, a to jen asi třicetkrát za rok,” upozorňuje urbanista a pirátský zastupitel Vojtěch Jirsa. Náklady ve výši 553 milionů korun mají být hrazeny výhradně z vlastních prostředků města, které si na to bude muset vzít úvěr a tím se významně zadluží v době, kdy chybí peníze na opravy a rekonstrukce ulic, škol či zařízení pro seniory. Piráti nabízejí řešení, na kterém bude město ekonomicky profitovat a díky němuž dojde k oživení celé lokality.

Z urbanistického hlediska Piráti nesouhlasí s tím, aby tak vzácný prostor ve středu města sloužil jen určité skupině obyvatel. S využitím stadionu pro další sporty nebo jiné aktivity se totiž nepočítá kvůli stavu trávníku. „V této lokalitě bychom mnohem raději viděli park, nové bydlení, obchůdky či kavárny na nábřeží. Tyto městské funkce by nevyužívalo jen pár tisíc lidí jednou týdně, ale desítky tisíc obyvatel města každý den. To ale nikdy nebude fungovat například na Hůrkách, na rozdíl od fotbalového stadionu, který zde může bez problémů stát,” vysvětluje pirátská zastupitelka a garantka pro vzdělávání a sport Ivana Böhmová. V době vzniku stadionu byla logika úplně stejná—byl postaven na okraji města. Tenkrát neexistoval Wonkův most ani Polabiny. „Měli bychom přemýšlet stejně jako naši předci a důstojný stadion postavit podobně jako oni na okraji města,” konstatuje Böhmová a zároveň dodává, že Piráti sportovce podporují. „Uvědomujeme si, že stav sportovišť není dobrý. Ale chceme najít variantu, která bude výhodnější ekonomicky pro město a zároveň funkčností pro sportovce,” doplňuje.

Piráti však nechtějí neuváženě a rychle rozhodnout, jak by měl prostor konkrétně vypadat. Je třeba zahájit plánovací proces, obdobně jako v projektech studie Palackého třídy nebo Mlýnského ostrova. K plánování je podle nich potřeba přizvat laickou i odbornou veřejnost, zjistit, jaké jsou priority města v území, zpracovat návrhy, porovnat je a vybrat ten nejlepší. „Město k tomu má nástroj zvaný regulační plán, který určí, co by v daném území mělo vzniknout. Následně je možné takto zregulovanou plochu prodat soukromým investorům, kteří budou muset respektovat např. umístění parku, stromořadí, maximální výšku budov, ale i to, jaký bude podíl bydlení nebo kde budou obchody umístěny. Tím lze navíc zabránit i vzniku dalšího monofunkčního nákupního centra,” vysvětluje Jirsa.

V neposlední řadě je nutné upozornit na finanční stránku projektu. Není důvod, aby se město kvůli stadionu zadlužilo. Naopak na tom může vydělat. Cena pozemků v této lokalitě je přibližně 10 až 15 tisíc korun za metr čtvereční. „Bavíme se o ploše zhruba 2,5 hektaru, tedy o pozemcích v hodnotě 250 až 375 milionů korun. Peníze utržené z prodeje těchto pozemků můžeme investovat do vybudování stadionu někde mimo centrum města,” uzavírá Jirsa. Město by mělo přistupovat k řešení veřejných projektů v souladu s principy hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Zde ale vidíme názornou ukázku projektu, který neplní minimálně dva ze tří principů.

Autor titulní fotky: Rvk3028 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0